Hlavně to moc neřešit

Autor	Hlavně to moc neřešit
ppp profil	adr \| Zasláno: 28. 3. 2010 09:24:10 \| změnil/a: ppp Zdravím všechny bojovníky za hustý porost na hlavě. Už toto fórum pasivně sleduji 2 roky. Rozhodl jsem se napsat až dnes a podělit se o své zkušenosti. Všechno to u mě začalo asi v 19 letech, když jsem nastoupil na vysokou školu. Nikdy jsem si myšlenku ztráty vlasů nepřipouštěl. Avšak můj otec, děda, strýc mají koleno, že by jim tam mohla přistávat helikoptéra.. Takže když to začalo, uvědomil jsem si, že to můžou být ty geny. A tak jsem k tomu i přistupoval. Začal jsem vlasy až moc řešit. Vždy, když jsem šel kolem nějaké výlohy, auta, hledal jsem se v odrazu.. Postupně se z toho stala naprostá posedlost. Pořád jsem hlídal na hlavě každý vlas.. Každý vypadlý vlas mě dokázal znervóznit. Však to jistě znáte a všichni máme tuto cestu za sebou nebo teprve po ní procházíme. Bylo to čím dál tím horší. Ale nemluvím o vlasech, ale o psychice. Stala se z toho obsese. Neustálé sledování vlasů, následovala sociální fóbie.. Vyhýbal jsem se styku s přáteli, jelikož jsem nechtěl, aby mi čuměli na prořídlou hlavu.. Všechno to čím dál tím více akcelerovalo až jsem skončil na antidepresivech. Ano, až tak.. Vždy jsem si říkal: "jsou to jen vlasy, trocha mrtvé bílkoviny".. Ale prostě hlavě člověk neporučí.. A to ani vlasům, ani mozku.. Asi bych měl popsat charakter mého výpadku.. Kouty se mi nedělaly, prostě mi to řídlo celé, hlavně nahoře.. Pak jsem si uvědomil, že jsem si z nějakého důvodu vsugeroval, že to musí být genetická záležitost.. Začal jsem si dávat dohromady všechny okolnosti, které mohly být původci mého problému.. A přitom to bylo jasné! Maturita, 8 semestrů zkoušek, nekvalitní jídlo + moje povaha člověka, který je v neustálém stresu, ne v tom aktivizujícím, ale v tom destruktivním.. V hlavě mi pořád poletují myšlenky, co ještě musím udělat, co nestíhám. Vždyť já byl od maturity v neustálé tenzi!! A pochopil jsem to až po těch antidepresivech.. Je to sice smutné, že na to člověk přijde takto.. Ale.. Najednou jsem zjistil, že se cítím úplně nějak jinak! Vyrovnaně! Už neřeším zbytečnosti... Naučil jsem se nemít všechno na 100%.. Už půl roku jsem jiný člověk. Začal jsem zdravě jíst. Zelenina, ovoce... Opravdu hodně. Ale žádná dieta, prokládám to jídlem, které mám rád. Nakonec i tu zeleninu a ovoce jsem si zamiloval.. Hodně sportuji. A pozor! Jedna důležitá věc. Začal jsem o mém problému mluvit s kamarády! A co se nestalo. Zjistil jsem, že i oni mají problémy.. Někteří i větší! Některým vlasy také padají a také tím trpí. Když jsem byl v největší krizi. Udělal jsem jednu věc, kterou mohu doporučit každému. Vzal jsem holící strojek. Vzal jsem to úplně na holo.. Lidi, mějte na to ty koule! Nehoňte tam ty zbytky! Po několika měsících jsem to nechal dorůstat... A najednou jsem zjistil, že vlasů je znatelně více.. Začaly být silné.. Předtím jsem měl také neustále podrážděnou pokožku. Takhle se mi uklidnila. Nejvíce se mi také na umývání osvědčil henna šampon z DM.. Kašlete na chemii.. To jen hlavu vysuší. V současné době zpětně identifikuji můj problém jako nějakou formu chronického telogenního effluvia... Původ: dlouhodobý stres a celková nerovnováha organismu. Určitě tam něco z genetiky bude. Nechci to zakřiknout. Teď je mi 24 let, tak je možné, že se to začne opět projevovat. Výpadek vlasů mi však pomohl změnit můj životní styl, kompletně. Dotkl jsem se dna, odrazil jsem se a zase jedu nahoru. Přeházel jsem si hodnoty. Proto moje rada zní. A promiňte mi ta slova... Ale VYSE*TE SE NA VLASY!!!!! Nemá to cenu... Začněte žít, nevňukejte.. Já to neudělal a opravdu mi to nepomohlo. Vylezte z domu, na diskuzi se bavte o vašich radostech, o starostech se bavte kdyžtak s přáteli face to face.. Oni vás pochopí. Na závěr.. Jsou prostě tři druhy lidí.. Těm, co vlasy budou vypadávat, mají to v genech. Tam je boj marný a zbytečný.. Musí se s tím smířit. Je to smutné. Ale proti genetice zatím bojovat neumíme.. Zatím.. Pak jsou lidé, kteří přicházejí o vlasy protože jim nedovolí růst - ten případ jsem "zatím" já... Teď jsem jim to dovolil.. A pak jsou lidé, kteří můžou chlastat, kouřit, jíst, co chcou... Budou mít na hlavě pořád květák.. Ale nebojte, i oni mají plno starostí! Určitě bojujte! Ale ne s vlasama! Bojujte se sebou, bojujte se životem! Všichni, co tady jsme se musíme naučit mít se rádi.. S vlasama, bez vlasů! Takže už žádné litování.. Lepší být plešatej, ale sebevědomej, úspěšněj.. Kombinace trosky a depresivního plešatce není určitě příjemná pro nikoho... Tak hodně zdaru!
Matyas profil	adr \| Zasláno: 28. 3. 2010 14:26:15 To PPP: tvůj příspěvěk je naprosto geniální, sám bych svou troškou rád přispěl do mlýnku starostí nás všech....dřív jsme míval pěkné vlasy, husté..ale vždycky hrozně jemné,cokoliv sem chtěl udělat..no hrůza...pak sem odjel na rok do Anglie..je to 3 roky zpět..měl jsem kouty, ale právě z toho,jakým sem žil životem..samá hospoda,samý cigáro,čepice na hlavě..ve 2 ráno vyjíst celou lednici, spát do 11,pak jít do školy na jednu přednášku..pak jsem se nechal zlomit od mých "kamarádů" v Anglii a podstoupil jsme transplantaci v Londýně...zprvu jsem byl nadšený a už se těšil na všechno to,co bude lepší..todle mě ale vydrželo asi 2 dny,najednou jsem si řekl:sakra práce,co sem to jen udělal..co sem to vyved..když se vše zahojilo,vzal sem žiletku a že to nechci a půjdu zas do hola..jenže ouvej..to už nejde a nikdy to už nepůjde..pořád budou vidět ty dirky,.co vámn tam navrtali ....takže..nechal sem to na milimetr...je to vidět,pořád jsem to vnímal..vlasy sou tlustší tmavší než ostatní...začínal jsem být psychicky úplně na dně...nechal jsme si narůst vlasy...najednou jsem strávil 3 hodiny denně v koupelně,do vody sem nechodil,nic jsme nedělal...tak jsem vzal opět strojek a šel na milimetr..takhle sem se cítil nejvíc v pohodě,ale mé problémy mě samozřejmě provázely stále dál...přesně jak píše tady kolega...začal jsem se úplně všem výhybat, kšiltovku jsem z hlavy nesundal..můj život se v tu chvíli stal noční můrou...podotýkám je to 3 roky..trápení a stresů...jednou sem zašel do hospůdky s kamarádem..je to asi 2 měsíce..a on mi povídá:co chceš celej život chodit v tý hnusný čepici?Najednou sem si řekl..už je toho dost...a povídám mu: já sem udělal něco a teď mám mindráky a nevím,co dělat...a on povídá..co se děje,seš nějak nemocnej nebo co..a já mu říkám:kdepak a sundal jsme si čepici..poprvý za ty 3 roky..a on na mě..a co se děje ..no podívej se pořádně povídám mu,nechal jsem si nastřelit vlasy...a on na mě:kdybys mi to neřekl,ani bych si toho vůbec nevšiml...vůbec se nesmál,vůbec nic špatnýho neřekl..jen pronesl:a to nosíš pořád tu čepici kvůli takový debilitě jo? strašně..tak strašně se mi najednou ulevilo..důvod byl jediný:začal jsem o svém problému mluvit s kamarády...2 dny na to jsem se svěřil mamce, která mě objala a říká:ty seš taky trdlo..todle to je to,co tě trápí ty roky celý????? vždyť to není vůbec vidět..odhodil jsem čepici,vykašlal sem se na vše,šel jsem plavat,šel jsem do posilovny, zašel do kina..najednou sem se cítil úúplně jinak..ano,nechal jsem si nastřelit vlasy,zblízka je to vidět,když je člověk na milimetr..ale co????každej prdí na vaše vlasy a když vám někdo něco řekne?tak řekne..stačí se tomu zasmát a říct:no jo,sem blbec udělal takovoudl věc a tím to hasne..nikdo vás neodsoudí,nikdo se vám nebude smát..lidi maj spoustu problému a oproti tomu vlasy jsou opravdu směšná záležitost...každá druhá ženská má na sobě něco umělýho,je to běžná věc..já si nechal udělat todle...ale stalo se..kňouráním a schováváním se neustále si zničíte život..ničemu to nepomůže...já se od toho odprostil a už teď vím,že se cítím naprosto jinak,šťastně..přítelkyně za rok co sme spolu ni ani nepoznala..jen my řekla asi dvakrát..ty máš ty vlasy tady takový tmavší a tím to haslo..člověk neví a nenapadne ho to..pokud mu to neřeknete...já to vidím,já to vnímám,protože to vím...přítelkyni jsem to řekl a ulevilo se mi ještě víc...začínám znovu žít..chci dokončit školu a v létě se strašně těším do zahraničí..jak říká kolega v příspěvku nademnou...." VYSE*TE SE NA VLASY a začněte žít,než bude pozdě!!!!!!
Lat profil	adr \| Zasláno: 30. 3. 2010 10:08:46 Díky za Vaše příběhy. Je to přesně tak - když mi začaly padat vlasy tak jsem to moc řešil, nakoupil všelijaký chemikalie včetně finasteridu a 20x denně se díval do zrcadla jestli tam něco roste, byl jsem tím úplně poslednej, ale vlasy pořád padaly dál. Navíc fin vám přeháže hormony a člověk je pak úplně jinej - podrážděnost, únava, oslabenost, nechuť k sexu a další problémy a výsledek? Po roce žádně zlepšení, jen víc stresu a zoufalosti.. Nakonec jsem se stím smířil, vysadil fin, jím zdravě a jsem naprosto v pohodě. K tomu jsem přidal i masáž prostaty a po měsíci mám mnohem lepší výsledky vlasů. než po roce na finu. Už se tolik nestresuju, nejsem podrážděnej, nepřemýšlím nad tím tolik a jsem psychicky naprosto v pohodě. Je mi jasný, že dřív nebo pozděj vlasy stejně vypadaj, ale radši budu za 2 roky plešatej, než žít (nežít) dalších 5 let na chemii jako troska a nakonec dopadnout úplně stejně s rizikem, že už bych se z toho psychicky nevzpamatoval.. Serte na vlasy, baby to vůbec neřeší - jsme to jen my (v naší hlavě) kdo si myslí, že jsme bez vlasů divní a že tak nic v životě nedokážeme. Není to tak, mám spoustu kámošů, kteří vůbec nechápu proč pořád řeším vlasy, je jim úplně jedno jestli má někdo na hlavě květák, nebo holou hlavu - to prostě nikdo neřeší - jen my sami. Hlavně si nezničtě životy - prostatu, psychiku a pod. kuli pár vlasům - buďte rádi, že ušetříte za šampony a gely a berte to jako přednost - hlavně žijte!
ppp profil	adr \| Zasláno: 30. 3. 2010 20:41:36 Jsem rád, že se zde naleznou lidi, kteří to vidí jako já. A je to všechno pravda, co tady píšeme.. Proč potřebujeme vlasy?? Kvůli sobě? Ne.. Ale kvůli svému okolí - teda tohle si myslíme.. Pořád si myslíme, že nás okolí bude brát jako méněcenné.. Ale tak to není. Méněcenní jsme jen až když si tak připadáme a vnucujeme to ostatním. Když vlasy pro nás nebudou problémem, nebude to problém ani pro ně. Samozřejmě, na první pohled je to svým způsobem handicap.. Ale to je stejné jako s holkama.. Může být nádherná, pak otevře pusu a nejraději byste jí ji urazili.. A hlavně! Kdo z vás chce ženskou, která má problém s vašima vlasama?? Já ne! Do života potřebujeme takovou, která si nesbalí kufry, když vám všechny vypadnou.. Ostatní jsou takové, které by mi nestály ani za pozdrav.. Ani kdybych měl na hlavě afro.. Největší problém nás všech je také to, že jsme ustrnuli na nějakém modelu či ideálu krásy. Tím, že nám začínají padat vlasy, musíme přijímat myšlenku, že již stárneme. Náš život měl třeba do té doby po kvalitativní stránce stoupavou tendenci. Udělali jsme maturitu, VŠ, všechno se třeba dařilo... Vždy jsme měli všechno pod kontrolou. Když bylo potřeba, tak jsme zabrali a zase vše bylo OK. A pak bác.. Přišel problém, který prostě nevyřešíme... A to je to nejhorší! Že to prostě nelze tak dobře změnit. Narazili jsme na limit našich schopností a možností. Loučíme se s "mládím"... A s tím se nechceme smířit. Zcela přirozeně máme zafixované podvědomě vidění světa očima puberťáka.. Hodnotíme lidi podle vzhledu. Média nám tlačí do hlavy, jak je třeba vypadat, nikoliv, jak se v současné době chovat. A pak si člověk uvědomí, že přišel o svoji svobodu. Je obětí svého vlastního pokřiveného vidění světa. Hledá nespravedlnost v tom, co se mu děje.. Začíná být lhostejný ke svému okolí a stává se z něj egoista, který má na starosti svůj jediný problém - vlasy.. A tak trochu nám unikne, že jsme přišli o hodně víc. O sebevědomí, sociální kontakty, celkově o radost ze života. A to se jistě shodneme, že je mnohem horší, než přijít o pár chlupů na palici.. Život není od toho, aby se přežíval.. Ale žil! Doufám, že je to pro někoho alespoň trochu inspirativní. Sám jsem si prošel tím hrozným obdobím, kdy jsem si na skutečnost ztráty vlasů bolestně zvykal.. Už to nechci znovu zažít. Tak radím především nově příchozím na tuto diskuzi.. Nespadněte do té spirály! Nestojí to za to..
Mischka profil méně neľ 5 příspěvků	adr \| Zasláno: 3. 4. 2010 00:26:38 PPP Geniální příspěvek ... Mě bohužel vlasy padají ze skutečně zdravotních důvodů a lepší už to nikdy nebude, ale souhlasím. Je nesmysl koukat do každé výlohy a kontrolovat se, k řešení jsou důležitější věci ... I když se to lépe řekne než udělá (jako holka bohužel nemůžu čapnout žiletku a vyřešit to radikálně).
green profil	adr \| Zasláno: 14. 4. 2010 13:46:35 Já souhlasím jednu dobu jsem to neřešil, nestresoval jsem se, jedl si co chtěl, vitamíny, prostě co mi chutnalo ... na vlasy jsem zapomněl (respektive jsem se díval do zrcadla jen na obličej ) ... a byly lepší ... nechal jsem to pár měsíců nestříhat a cítil jsem se líp ... ono je to složité ... jo, nelíbí se mi to, to je jasné, ale neřeším to ... tak si přivodím víc stresů a tím pádem ovlivním i vlasy když jsem tu kdysi pročítal tyto stránky, tak jsem si říkal, kolik je možností, jak s tím bojovat ..a taky si říkal, má to nějaký smysl s tím bojovat "chemickou cestou"?? Má smysl bojovat cizí urinou?? Můžu jíst sladké? Můžu vůbec někdy souložit ev. masturbovat?? Můžu vůbec něco vcelku běžného dělat?? Stali jsme se vlastními otroky, já to teď řeším absencí všelijakých chemických preparátů, nastresováním, čerstvým ovocem, zeleninou, dobrou náladou ... a myslím si, že je to cesta k lepšímu. Ať už v tom, že nemám prázdnou peněžku kvůli "možnému" účinku některých léků, taky v tom, že nemusím řešit, kdy a co mám dát za příspravek na hlavu... Prostě jedu bez myšlenek na úbytek vlasů. A třeba v mém případě je psychická složka snad 80 procent.

Diskuze Více vlasů.cz » Padání vlasů »