Padání vlasů a panika

Autor	Padání vlasů a panika
marlin profil méně neľ 5 příspěvků	adr \| Zasláno: 27. 6. 2011 19:29:20 Ahoj holky. Ráda bych se s Vámi podělila o můj přiběh s vlasy. Už od dětství jsem měla vlasů habaděj. Všichni mi to říkali, já to brala už jako samozřejmost. Když jsem ale nastoupila na gympl, tak jsem se začla zajímat o zdravou výživu, ale přerostlo to do neúnosné meze, kdy jsem přestala skoro jíst a zhubla jsem skoro o dvacet kilo. Samozřejmě vlasy šly dolů také. Nevnímala jsem to, byla jsem tak posedlá svou váhou, že jsem vůbec nepostřehla, jak vlasy ubývají. Táhlo se to se mnou i první rok na vejšce, pak mi to ale všechno došlo, začla jsem zase rozumějc jíst a vlasy se začly vracet do své skoro původní podoby, samozřejmě tak husté už mi nenarostly, zato se mi ale začaly moc pěkně kroutit. Začla jsem se barvit na zrzavo a všichni moje vlasy obdivovaly a já jsem byla, dalo by se říct, pyšná. Nikdy jsem nedisponovala kdovíjakou krásou, tak jsem byla moc ráda, že mám aspoň takové vlasy. V květnu jsem začala vlasy hrozně řešit. Dřív jsem nekoukala do kartáče, kolik mi jich tam každé ráno zůstane, ani jsem si padesátkrát denně nevjížděla rukou do vlasů a nezkoumala, kolik jich je venku. Začlo to totiž tím, že jsem se s jednou paní bavila o padání vlasů a od té doby jsem se začla hrozně zkoumat, jestli mi náhodou také nepadají. A začlo hrozné období, které trošku trvá do teď (skoro 2 měsíce). Jsem tím skoro posedlá, pořád počítám vlasy na svetru, pročesávám si vlasy rukama a počítám a počítám. Je to skoro nemoc. Stejnou měrou mi padaly určitě i před tím, jen jsem to prostě neřešila. Začlo mi to samosebou lézt na mozek a vsugerovala jsem si, že trpím vším - od nedostatku křemíku a zinku přes poruchu štítné žlázy a nadmíru mužských hormonů až po alopecii. Do toho jsem měla před sebou ještě státnice, takže i stres z učení, horší byl ale ten stres z toho počítání a neustálého se prohlížení. Psychika se mi naprosto zbortila, vlasy jsem si během čtyř týdnů nechala třikrát zkrátit v domnění, že to pomůže. Denně napočítám kolem té stovky vlasů, která se uvádí jako normál, při mytí je to víc. Navíc mě hlava šíleně svědila, šla jsem ke kožní a ta konstatovala seboreu (mě osobně přijde, že mám jen lupy - ale to je vedlejší), z té ty vlasy také mohou padat. Ale myslím, že u mě je příčina úplně jiná.. Této situace si samozřejmě všiml i můj přítel. Začali jsem spolu chodit na podzim. Pořád mi říkal, jak mám krásné vlasy a já se tetelila blahem. A teď, když jsem začala mít problémy s vlasy, mě to mrzí hlavně kvůli němu, mám pocit, že se mu už třeba nebudu tak líbit když je nemám tak dlouhé a vlnité..Brečela jsem skoro každý den, myslela jsem jen na vlasy, moc jsem si s ním nepovídala, jen jsem byla zahleděná do svého problému. Když jsem se jednou na procházce rozbrečela, zeptal se mě: Jsi se mnou šťastná?? To byl vrchol. Chudák můj Honzík si myslel, že jsem nešťastná kvůli němu. Rozbrečela jsem se ještě víc, řekla jsem si, že jsem pěkně pitomá, že ho tím svým chováním tak trápím. Snažím se tedy vlasy neřešit, samosebou to moc dobře nejde, a občas jsem z toho smutná, tak si o tom s Honzíkem povídám, a jednou mi řekl: No, tak je nebudeš mít tak husté jako dřív, vždyť to nevadí. To mě donutilo se nad tím svým chováním zamyslet ještě hloubš: vždyť já takhle vyvádím hlavně kvůli tomu, abych se Honzíkovi líbila, jako kdyby to byl nějakej povrchní týpek, kterému záleží jen na vzhledu. Přitom on mi dává najevo, jak mě miluje a snaží se mi se vším pomoct a já ho takto podceňuju, že mě třeba nebude mít tak rád, když nebudu mít takové vlasy jako dřív. Jsem fakt husa. Takhle jsem promarnila skoro dva měsíce našeho vztahu, skoro jsem se nesmála, a Honzíka jsem trápila tím, že jsem se trápila já. Vím, je to těžké se padáním vlasů nezabývat, snažím se opustit od toho zatracenýho počítání a užívat si naše společné první léto, na které jsem se tak těšila. Vlasy narostou, první léto je jen jedno. Usuzuju, že je u mě příčinou toho výpadku stresování se nad vlasama a přílišné se pozorování. Kdybych se tenkrát nebavila s tou paní o vlasech, nikdy bych si poprvé nehrábla do vlasů za účelem zjistit, jestli mi padou nebo ne. Samozřejmě jsem nějaký vlas vytáhla (vlasy prostě padou, je to tak...když jsem to udělala dřív, když jsem si chtěla vlasy jen prsty pročísnout, tak jsem určitě také něco vytáhla, ale nezajímala jsem se o to, byl to jen vlas), ale když jsem se na to konkrétně zaměřila, nastartovalo to spoušť - smutek, pláč, stavy úzkosti, což samozřejmě vlasům neprospělo, navíc ještě v kombinaci se starostimi s učením se na státnice. A kdybych si tenkrát do těch vlasů nehrábla a ten zatracenej vlas nevytáhla, vůbec bych tohle neřešila, dneska bych byla uplně v pohodě, úspěšně po státnicích a po přijímačkách do magistra a s vidinou nejlepších prázdnin, které jsem kdy měla. Neměla bych na stole kopici tabletek a kapiček a všeho možného, neměla bych tak zkrácené vlasy a byla bych maximálně spokojená. Jsem objednaná na řadu vyšetření u endokrinologa, jestli nemám něco se štítnou žlázou (moje maminka má a vlasy jí to ovlivňuje, tak se chci přesvědčit, jestli se mě to také nemůže týkat) a je to prostě hromada starostí, které jsou nejspíš uplně zbytečné, protože se moc řešim. Ideální je ráno vstát, učesat se a jít a nepočítat vlásek po vlásku, protože to člověka hrozně deptá a je to pak začarovanej kruh - když je člověk zdeptanej, padají vlasy, a když padají vlasy, je člověk zdeptanej...Je fakt, že jsem shodila pár kilo, už asi před třema měsícema, což určitě má také velký vliv (vlastní zkušenosti s anorexií před tou maturitou). Tak se to snažím nabrat zpátky a snažím se zbavit této posedlosti v počítání vlasů. Je to nemoc. U mě je to nemoc. Možná ani zvýšený výpadek vlasů nemám, ale ta moje deprese je už ve mě asi tak zahnízděná, že si něco vsugerovávám. Chce to klidnou hlavu. Vždyť je důležitější, že máme okolo sebe lidi, kteří nás milují. A je lepší ztratit pár vlasů, které zase někdy narostou, než ztratit kvůli svému hloupému chování osobu, která se už nikdy vrátit nemusí. Vlasy ovlivňují psychiku (hlavně tu ženskou) hrozně moc, až neuvěřitelně moc. Ale jsou to prostě jenom vlasy. Chce se mi brečet skoro pořád, ale snad mě ty záchvaty paniky brzy přejdou. Přeju všem co je vlasy také trápí pevné nervy. A nenechte se zkolit.
fbx16 profil	adr \| Zasláno: 27. 6. 2011 21:34:07 Jsou tady i kluci Ano, problém je v tom, že sis to vsugerovala a teď s tím chceš bojovat. Vy holky máte větší šanci na to, že se váš stav vlasů časem zase zlepší. Nesouhlasim s tím, že vlasy ovlivňují hlavně ženskou psychiku, my jsme na tom velmi podobně, aspoň sis poznala jaké to máme a jaké to je, když nějakému chlapovi vypadaj vlasy a na hlavě nemá vůbec nic. Nemyslet na to a začít zase normálně žít. Měl jsem taky období, že jsem vlasy hodně řešil (bylo to asi tak 14 zoufalých dní), naštěstí jsem to velmi brzy utnul a přestal to řešit. To co kolikrát tady čtu, co ty lidi všechno pro to dělaj a kolik za to utrácej... a stejně nedojdou k nějakému přílišnému zlepšení.
marlin profil méně neľ 5 příspěvků	adr \| Zasláno: 28. 6. 2011 07:47:07 Jasný, vím že jsou tu i kluci. Stoprocentně to ovlivňuje i vaší psychiku - ženský málokdy zplešatí úplně, u chlapů se to může stát docela snadno, což je asi horší. Jenomže kdo se pozastaví nad plešatym chlapem? Řekla bych, že nikdo. Je to těžké asi v okruhu známých a kamarádů, který tě třeba s vlasama znají a pak o ty vlasy přicházíš, tak to je asi těžký. Ale já osobně bych řekla, že plešatý chlapi jsou fajn. Horší je, když sleze i obočí a řasy. Nejdůležitější je opravdu to neřešit, dokud opravdu není důvod. To, že člověk najde na svetru za den pár vlasů opravdu není důvod k panice. Chce to chladnou hlavu.
adv1 profil	adr \| Zasláno: 30. 6. 2011 15:50:14 Na první pohled patrná pleš nemusí nutně znamenat paniku a zcela jistě to nemusí znamenat, že je člověk plešatý. Vlasy rostou ve zhruba 3-měsíčních cyklech. Oslabený vlasy nedoroste to požadované velikosti, aby se udržel ve fulikulu a vypadne. Vlasy se snaží vyrůst, dokud nedojde k odumření fulikulu. Je třeba vlasy a zejména pokožku na hlavě vyživovat. Na trhu jsou bohužel v současné době jen výtažky z různých bylinek a neseriózní přípravky, které slibují lidem, že jim začnou vlasy znovu růst. Pravdou je, že pokud je fulikl již odumřelý, tak je nenávratně ztracen. Pro obnovu růstu vlasů je třeba leků na předpis a vždy k vnitřnímu užití. Existují i seriozní přípravky, které pracují právě na bázi posilování, aby kořínky zůstaly pevné, aby se i samotný vlas zpevnil a nevypadl. Dotyčný potom uvidí výsledek za cca 3 měsíce od počátku aplikace takového produktu.
Alissa profil můj první příspěvek	adr \| Zasláno: 6. 8. 2011 20:03:21 Ahoj Ani nevíš jak ti rozumím. Před časem jsem si prošla s vlasy něčím podobným. Vlasy jsem měla od malička pěkné husté a kvalitní. A já je absolutně neřešila. Ráno učesat dvakrát týdně umýt, jednou měsíčně maska na vlasy. V deváté třídě na základce jsem poprvé začala řešit vlasy. Vše to začalo naprostou banalitou. Měla jsem takové tričko, na které se chytal snad každý vlas a chlup z okruhu 5 metrů. Takže když jsem se učesala většina vlasů zůstala na zádedh. A pak mi řekla kamarádka tobě nějak hodně padaj vlasy. A ve mě se cosi zlomilo. Od té chvíle jsem měla panickou hrůzu že o vlasy přijdu. Každé rádno jsem počítala vlasy z hřebenu Děsila se co najdu v odtokovém kolečku ve vaně po mytí a tak dále. Brzy jsem nebyla schopna mluvit o ničem jiném než o vlasech stále vlasy, vlasy, vlasy. Veškeré hovory jsem stáčela na vlasy a kolik jich komu vypadne. Na kožní jsem se rázem stala starým, známým hostem. A doma mě už nemohly vystát, stále jenom brečení a vyptávání na vlasy. Kamarádi mě už nikam nechtěly brát. Prostě děs!!! Nakonec jsem vlasy zkrátila na ježka Asi po půl roce jsem se uklidnila začala řešit i jiné věci. Tou dobou jsem byla už na střední a hold jsem měla jiné a větší starosti než vlasy. A ejhle bylo po problému najednou jsem stála před zrcadle a uvědomila jsem si že vlasů mám stále stejně. Sice jsem si myslela že mi jich padaj kvanta ale na hlavě to vidět nebylo. Nevypadaly. Už je to sice pět let ale občas mě to stejně popadne a já začnu řešit vlasy na hřebenu. Bohužel od té doby jsem si je už nikdy nedokázala nechat narůst. Jen co trochu narostou třeba k bradě dostanu strach že padaj a musím jít na krátko. Je to jedinej způsob jak se udržet v klidu!!! Přeju ti hodně štěstí jo a doporučuju biosil plus , když nic jiného vlasy se po něm méně mastí a nelámou se!!!
majka66682 profil můj první příspěvek	adr \| Zasláno: 3. 10. 2011 13:27:57 Rada by som sa podelila o svoj príbeh. Cez toto leto (2010) som začala strašne riešiť svoje vlasy. Prvý mesiac som zbadala, že vlasy padajú ale neriešila som to, však čo, dorastú. Ale v auguste keď som už pri umývaní nevedela zniesť plnú vaňu vlasov som začala doslova šalieť, že mi vypadávajú vlasy. Dala som sa aj ostrihať a z vlasov pomaly po pás sa stali vlasy po ramená. Doteraz si to vyčítam, keďže mi to vôbec nepomohlo. K padaniu som asi prispela aj tým, že som si vlasy 2 rok žehlila trikrát do týždňa. Teraz beriem Alpicort (vtieram obdeň do vlasov), roztok zinku (tiež vtieram) zinok v tabletkách aj vitamín E, dokonca aj tabletky na štítni žlazu, keďže mi niečo zistili. Mala som stres, plakala som, vždy keď som si vlasy česala a vypadnuté vlasy hádzala do koša mala som slzy v očiach. Ešte aj teraz je tomu tak. Viem, že by som si to nemala tak brať, ale je to hrozné proste. Alebo keď ráno na vankúši hŕstka vlasov, to tiež nenakopne na začiatku dňa. Skúšala som rôzne šampóny ale nič to nepomohlo. Už to bude 3 mesiace čo mi vypadávajú. Vypadávali aj pred tým, čo mi hovorila mama ale ja som to vtedy nerezistrovala. Vlasy si už tri mesiace ani nežehlím, a tým pádom ich ani nečešem, pretože nechcem stratiť tvar kučier. Možno je vypadávanie spôsobené aj tým, že ich nečešem, ale moja psychika by proste už nezvládla každý deň zahadzovať toľko vlasov. A keď vám ešte aj priatelia hovoria, ako máte málo vlasov tak ste s psychikou v koncoch. Už toľkokrát som sa snažila kašlať na to, ale vždy sa mi niečo pripomenie a ja na to musím myslieť. Beriem aj Persen na nervy ale naozaj je to o ničom. To si mám zase začať žehliť vlasy len preto aby som vyskúšala či vtedy budú padať alebo nie? Máte nejakú podobnú skúsenosť? Nemáte nejaké rady ako na padanie nemyslieť? Ja som už naozaj zúfalá. Viem, že aj stres spôsobuje padanie, ale ja proste už nevládzem v tomto smere.
marlin profil méně neľ 5 příspěvků	adr \| Zasláno: 10. 10. 2011 18:47:46 Majko, psala jsem tady svůj příspěvek někdy v červnu. Abych svoje problémy vyřešila, udělal jsem rázný krok - prostě jsem se nechala ostřihat - a to dost razantě. Z mých dlouhých kudrnatých vlasů je teď účes na kluka. A musím říct, že jsem nad míru spokojená. Vypadávání vlasů jsem přestala řešit, všichni mi krátké vlasy chválí. Je pravda, že se mi dost stýská po mých kudrnách, ale ty krátké vlasy jsou tak hrozně moc pohodlné!!! Jsou hned suché, nemusím to česat a je to opravdu paráda. Samozřejmě jsem se hrozně bála to nechat ostřihat, ale teď už toho vůbec nelituju. A to jsem si ještě před půl rokem zaboha ani nedovedla představit, že bych to někdy udělala. A bum. Stojí to trochu nervy ustát to první střihnutí, ale vrátí ti to sílu. Mě jí to teda vrátilo a teď jsem šťastná. Opravdu.

Diskuze Více vlasů.cz » Padání vlasů »